Staré mapy

Seznam a popis starých plánů

Císařský otisk z roku 1841

Zdroj: Naskenované mapové listy stabilního katastru.
Podkladová data: © ČÚZK (Data císařských otisků stabilního katastru Čech), smí být používána pouze pro navigační a přehledové účely mapového portálu. Veškerá práva vyhrazena. K případnému jinému využití dat je nutný souhlas ČÚZK. Kontakt: podpora.zums@cuzk.cz
Souvislý rastr: © Ing. Václav Čada, CSc. Kontakt: cada@kgm.zcu.cz

Císařský otisk středu města je k dispozici v Předdefinovaných mapách.

Legenda k císařskému otisku je k dispozici zde.

Projekt mapování pro založení stabilního katastru probíhal v sáhovém měřítku 1:2880 v ostrovním zobrazení po jednotlivých katastrálních územích. Pro řadu aplikací v projektech GIS a přehlednou vizualizaci je nutné vytvořit souvislé zobrazení mapových listů jednotlivých katastrálních území, geometrické vyrovnání graficky zaměřených a zobrazených katastrálních hranic. Webové mapové služby takto vzniklý souvislý rastr, lokalizovaný do závazného souřadnicového systému JTSK, umožní využít pro řadu aplikací (vývoj a využití území, architektonické a územně plánovací studie, vývoj komunikační a říční sítě, rozvoj zástavby městské aglomerace, změny územně správních jednotek apod).

Region „Velké Plzně“ v současné době zahrnuje území 39 původních katastrálních obcí (katastrálních území). Podrobné měření polohopisu bylo provedeno v letech 1838-1839 a mapový operát na tomto území byl litograficky zpracován v letech 1840-1842. Území „Velké Plzně“ je zobrazeno na 227 mapových listech v měřítku 1:2880.

II. vojenské mapování 1945

Zdroj: WMS služba geoportálu Cenia
Data: Mapa pokrývá celé území ČR!
Vznik: Čechy v rámci Rakouska-Uherska byly zmapovány v letech 1842-1852, Plzeň v roce 1845(-1846). Jedná se o dobu nástupu průmyslové revoluce a rozvoje intenzivních forem zemědělství, kdy vzrostla výměra orné půdy za 100 let o 50% a lesní plochy dosáhly u nás historicky nejmenšího rozsahu. Podkladem byly mapy Stabilního katastru v měřítku 1 : 2 880, což mělo také pozitivní vliv na přesnost map.

III. vojenské mapování

Zdroj: WMS služba geoporálu Cenia
Data: Mapa pokrývá celé území ČR
Vznik: Původní mapování probíhalo v 70. a 80. letech 19. století (1876-1878 (Morava a Slezsko), 1877-1880 (Čechy) v měřítku 1 : 25 000)), následně však bylo provedeno několik aktualizací. Mapy zde prezentované byly vydány v období těsně před nebo po druhé světové válce (1935 – 1938 a 1946 – 1947), ale zobrazují stav území nejčastěji z konce 20. a začátku 30. let minulého století. Nejnovější mapové listy již obsahují dotisk kilometrové sítě souřadnic S-JTSK nebo pro znázornění výškopisu kromě šrafování používají už i vrstevnice. Polohová přesnost speciálních map kolísá, existují znatelné lokální deformace, odchylky na některých místech dosahují přes 100 metrů. Zdroj: Geoportál Cenia.

Plán městského jádra r. 1703

Zdroj: Archiv města Plzně, inv. č. 2727/1-4
Čtyřdílná fotokopie mapy historického jádra města Plzně z roku 1703 s polohami obranného systému města a hradbami. Mapa je orientovaná na východ. Obsahem je i legenda, jež popisuje převážně městské opevnění a význačné orientační body v historickém centru Plzně. Zajímavostí je rozložení budov mimo městský obranný systém s cestami směřujícími od města.
Mapa: rozměry: 137 x 98 cm, černobílá fotokopie.

Plán města r. 1781 – Situations Plan der königl: Kreisstad Pilsen

Zdroj: Západočeské muzeum v Plzni, oddělení starších dějin, MP 57
Vznik: 1781, kolorovaná perokresba, 46,5 x 64,1 cm
Plán vyhotovila skupina frekventantů výcviku ve vojenském zeměměřictví pod vedením hejtmana Kitteliho a velením plukovníka von Strasoldo. Plán zachycuje město před počátkem proměn – město je stále uzavřené do hradeb, před zrušením klášteru dominikánů a dominikánek, některých kostelů a hřbitovů uvnitř zástavby. Dominantním znakem tohoto plánu je pás zahrad a lusthausů zámožných plzeňských měšťanů, který lemuje město téměř ze všech stran. Vzhledem k původu plánu je pečlivě vykreslen terén, vodní síť a komunikace v okolí města, zatímco intravilán je podán zjednodušeně a nepřesně. Řeka východně od města je chybně nazvána Bradavka (Bradavou byla nazývána Úslava), ve skutečnosti jde o Radbúzu.

Plán města z r. 1821 –  Rukopisný plán Plzně s předměstími, 1821

Situationsplan der Köeniglichen Kreis Stadt Pilsen samt Vorstäedten.
Zdroj: Archiv města Plzně, mapová sbírka, M 679
Měřítko cca 1: 2510, výška 630 mm, šířka 985 mm
Jedná se o nejbohatší na informace a esteticky nejpůsobivější ze všech známých plánů sestavených před mapováním stabilního katastru. Na základě svých několikaletých měření jej nakreslil městský úředník Josef z Tošenovic. V plánu rozlišuje obytné budovy, stodoly, kůlny a zahradní domky, které ještě dělí na staré a nové. Autor vyznačuje hranice jednotlivých pozemků a rozlišuje mezi lukami, poli a zahradami, přičemž uvádí i čísla pozemků a výměru, v některých případech i majitele. O něco menší výpovědní hodnotu plán má pro plzeňský intravilán, kde až na výjimky jsou většinou zachyceny jen celé bloky a jména ulic.
Mezi zajímavosti patří stále zakreslená hřbitovní zeď kolem kostela sv. Bartoloměje (zbořena r. 1799). Velkou změnou je velká Tuschnerovská zahrada na Saském předměstí při tehdejší silnici do Karlových Varů (dnešní Lochotínská). Byla upravena ve stylu anglického parku s vodotrysky, její součástí byl zrcadlový taneční sál. V této části byl roku 1862 zřízen parní mlýn a napříč někdejší zahradou byla později otevřena Keřová ulice a vede přes ni most Generála Pattona. Předměstí si však stále uchovávají venkovský ráz. Značnou část zde stojících budov tvoří stodoly (řada stodol při Klatovské silnici, Stodolní náměstí v prostoru dnešní Husovy třídy, stodoly při dnešní Americké třídě nebo za Saským mostem) a do bezprostřední blízkosti města také sahala pole. Více informací o tomto plánu získáte v Historickém atlasu města Plzně (mapový list č. 7)

Plán města r. 1840 – Grundriss der Königlichen Kreisstadt Pilsen.

Zdroj: Západočeské muzeum v Plzni, odd. starších dějin, sbírka map a plánů, inv. č. MP 137.
Vznik: cca 1840, kamenorytina, 47,5 x 35,6 cm.
Plán vznikl patrně v souvislosti s vypracováním stabilního katastru. Katastrální elaborát, protokoly a mapy, byly předány obci v únoru 1840. Předlohou tohoto plánu snad mohly být situační nákresy zhotovené Martinem Hruškou. Domy jsou označeny číslem popisným. Seznam jejich majitelů obsahuje Hruškova Kniha pamětní král. kraj. města Plzně vydaná v r. 1883.

Plzeň kolem roku 1848

Zdroj: Archiv města Plzně, inv. č. 1172.
Královské město Plzeň, historické jádro, přilehlé sady a předměstí. Mapa s čísly popisnými u budov a jmény vlastníků pozemků. Zajímavostí je náčrtek Rooseveltova (Saského) mostu, který se začal stavět v únoru 1848.
Mapa: rozměry: 50 x 44 cm, kolorováno.

Plán města r. 1864 – Plan der königlichen Kreisstadt Pilsen 1864.

Zdroj: Západočeské muzeum v Plzni, odd. starších dějin, sbírka map a plánů, inv. č. MP 615.
Vydal Ignác Schiebl, ryl A. Straub. Kamenorytina, 82 x 66 cm.
Nejvýznamnější změnu oproti plánu z r. 1840 představuje trať z Prahy do Brodu nad Lesy dokončená v letech 1861-1862. Patrné jsou také zárodky Měšťanského pivovaru a budoucích Škodových závodů.

Plán města r. 1873 – Regulační plán Pražské předměstí 1873

Zdroj: Archiv Města Plzně
Královské město Plzeň. Nivelizace – nová situace. Pražské předměstí za nádražím na základě původní situace z 12. 3. 1871.
Regulační plán jižního dílu pražského předměstí dle původního návrhu z roku 1871.
Plán vyprojektovala Plzeňská stavební průmyslová společnost (Doubek) a byl schválen na základě usnesení obecního zastupitelstva z 26. 3. 1872 a rady kr. města Plzně z 18. 11. 1873. Podepsán purkmistrem Pecháčkem.
V plánu zakreslen plánovaný kostel a škola. Náměstí bylo původně projektováno mezi dnešními ulice Božkovská – Sladkovského – Guldenerova – Plzenecká. V jeho centru měl být umístěn kostel.
Náměstí (dnes Jiráskovo) bylo nakonec umístěno více jihovýchodním směrem a zde se v roce 1912 začal stavět kostel při dominikánském klášteře zasvěcený P. Marii Růžencové.
Budova II. české státní reálky v Plzni byla později vybudována v prostoru Tržiště (dokončena v únoru 1914), II. obecná škola chlapecká i dívčí v Plzni, východní obvod byla postavena v roce 1897 firmou Müller – Kapsa v bloku dnešních ulic Houškova – Rubešova – Jablonského.
V plánu jsou mj. zachyceny nákresy kanálů, výška chodníků a dlažby v kanálech a výtok vodovodů.

Plán města r. 1877 – Plán královského krajského města Plzně dle nejnovějšího městského plánu z roku 1877

Zdroj: Archiv Města Plzně, inv. č. M 1922
Informace jsou zahrnuty v popisu k plánu z r. 1879

Plán města r. 1879 – Královské krajské město Plzeň s předměstími saským, pražským a říšským v Čechách, Berniční úřad Plzeň 1879

Zdroj: Archiv Města Plzně, inv. č. M 2788Plán zachycuje město v období velkého stavebního ruchu, který začal už v 60. letech 19. století. Stavěly se zejména nájemní byty, ale přesto byl v rychle se zalidňujícím městě bytů, především lacinějších, citelný nedostatek. Na tuto situaci reagovali někteří investoři výstavbou dělnických kolonií s nájemními domky. Na plánu je zachycena téměř dokončená dělnická kolonie Na Jánské. Vystavěna však také byla řada veřejných budov, továrních komplexů nebo nové komunikační trasy. Město protnuly dvě nově vybudované železniční trati – Dráha císaře Františka Josefa (Vídeň – Cheb), zprovozněná v r. 1872, a Plzeňsko-březenská dráha (Železná Ruda – Březno u Chomutova), zprovozněná v r. 1877. Z veřejných staveb, které jsou na plánu zachyceny, je třeba uvést nový evangelický kostel (dnes Sbor Karla Farského) postavený na rohu dnešní Klatovské tř. a Husovy ul. (vysvěcen v r. 1869) a německé divadlo v Goethově ul. (otevřeno v r. 1869). Na plánu je také zachycena věznice na Borech zprovozněná roku 1878, tehdy nejmodernější v celé monarchii.
Na pozemcích vedle Měšťanského pivovaru byl v letech 1869-1870 vybudován další pivovar – První plzeňský akciový pivovar, zvaný Gambrinus. Na rohu dnešní Klatovské tř. a ul. U Trati je zachycena strojírna bratří Františka a Josefa Belaniových, která chtěla konkurovat Valdštejnově, později Škodově strojírně.

Plán města r. 1881  – Katastrální plán města Plzně

Zdroj: Archiv Města Plzně, Sbírka map a plánů, inv. č. M 956
Rozměry originálu: šířka 72,7 cm x 53 cm, barevný, měřítko neuvedeno.
Zakreslil František Auer v roce 1881. Plán je opatřen razítkem Městského stavebního úřadu v Plzni v dvojjazyčné verzi a podpisem šéf-inženýra Emanuela Štěpánka.

Plán města r. 1891

Zdroj: Archiv Města Plzně, inv. č. M 2723/29
V 80. letech 19. století pokračoval stavební rozvoj, nastartovaný už v šedesátých letech. Z vytyčení uliční sítě nejrychleji se rozrůstajících plzeňských předměstí, Pražského a Říšského, je patrné, které oblasti Plzně se vyvíjely nejdynamičtěji. Z veřejných staveb je zachycena plynárna v Doudlevecké ul. (přestěhována z Říšského předměstí v letech 1885-1886) a vodárna na Úhlavě pod vrchem Homolka (zprovozněna v r. 1889). Plán rovněž zachycuje nový železný most přes Radbuzu v Pražské ulici (vybudovaný v roce 1888), který nahradil úzký kamenný most nalézající se předtím o něco výše proti proudu. Rovněž je zachycena novostavba budovy školy Nad Hamburkem (otevřena v roce 1887), tehdy nejmodernější školní budova v Plzni, a železná lávka přes Mži, spojující Otakarovy sady (dnes sady 5. května) s Lochotínskou ulicí.

Plán města r. 1893-5

– Varianta regulačního plánu, cca kolem 1893-1895, autor neuveden, pravděpodobně stavební úřad.
Zdroj: Západočeské muzeum v Plzni, odd. starších dějin, sbírka map a plánů, inv. č. MP 879.
Barevná litografie, rozměry originálu 67,5 x 91 cm, měřítko originálu cca 1:7500.
V 1. polovině 90. let 19. stol. probíhala náročná jednání s tehdy samostatnou obcí Doubravka ohledně umístění jatek a seřaďovacího nádraží. Plán vznikl patrně jako variantní řešení situace, která by vznikla, pokud by se Plzeň s Doubravkou nedohodla a musela obě zařízení umístit na svém katastru.

Plán města r. 1895-6

– Plán královského města Plzně upravený stavebním úřadem.
Zdroj: Západočeské muzeum v Plzni, odd. starších dějin, sbírka map a plánů, inv. č. MP 65.
Vydal Jiří Faustus, tiskl Ignác Schiebl v Plzni, cca 1895-1896. Barevná litografie, rozměry originálu 87 x 67 cm, měřítko originálu 1:7230.
Odhad datování lze opřít o zobrazení některých staveb: o nové budově muzea bylo rozhodnuto v r. 1893, výstavba začala v říjnu 1896 podle plánů, které vypracoval architekt Škorpil již o rok dříve. Zobrazena je také sokolovna na Obcizně, otevřená v listopadu 1896.

Plán města r. 1902

– Plan der königlichen Stadt Pilsen. Verlag von Carl Maasch’s Buchhandlung A. H. Bayer in Pilsen –
Zdroj: Archiv Města Plzně, nejspíš barevná litografie, orig. měřítko 28 920
Nejpravděpodobnější původ plánu je z plzeňského adresáře nebo z průvodce, nejspíš tedy buď Neuestes Adressbuch der königlichen Stadt Pilsen, sestavil Jaroslav Schiebl, vydáno 1906, nebo Führer durch Pilsen und Umgebung, vydáno 1902; obojí má podle katalogu Státní vědecké knihovny obsahovat mapu.

Pharusův plán královského města Plzně – 1903

Zdroj: Archiv města Plzně, inv. č. 2100.
Královské město Plzně, historické jádro, předměstí a části obcí Doubravka, Doudlevce, Lobzy a Skvrňany. Mapa obsahuje seznam ulic a náměstí. Za zmínku stojí tramvajové (Elektrická dráha) linky s vyznačenými zastávkami.
Mapa: rozměry: 53 x 39 cm, měřítko: 1 : 8000, vydání: Nakladatelství Pharus S. s.o.r. v Berlíně SW. Lindenstrasse 3. Výhradní právo prodeje knihkupectví Jiřího Faustusa v Plzni.

Plán města r. 1908

– Nejnovější a nejúplnější plán královského města Plzně. Cca 1908. Sestavil Stavební úřad v Plzni, tiskl I. Český Grafický závod tiskařský Šimůnek & Václav J. Chmelíček v Plzni.
Zdroj: Západočeské muzeum v Plzni, odd. starších dějin, sbírka map a plánů, inv. č. MP 66/1.
Barevná litografie, rozměry originálu 87 x 60 cm, měřítko originálu cca 1: 4420.
Dobu vzniku je možné odhadnout podle některých realizovaných či plánovaných staveb: je zobrazena dnešní nádražní budovu (otevřena v červenci 1907), německá obchodní akademie (č. 44) otevřená v září 1908 (její budova dodnes stojí na rohu Nerudovy a Koperníkovy ul.) Pouze naznačena je železniční lávka mezi Wenzigovu a Lobezskou ulici, dokončená na jaře 1909.

Plán města r. 1912 – Kolaudace 1911 – 1915

Zdroj: Archiv Města Plzně
Orientační plán kr. m. Plzně, vydaný nákladem obce Plzeňské, vydáno v květnu 1912. Nakreslil stavení úřad – odbor II. (listy 4, 5, 7, 8). Měřítko 1 : 5000. V mapových listech jsou barevně vyznačeny stavby, u nichž proběhla kolaudace v letech 1911–1915.
Informace o vlastním plánu jsou zahrnuty v popisu k Plánu města z r. 1912.

Plán města r. 1912

– Orientační plán kr. m. Plzně. Nákladem obce Plzeňské. Nakreslil stavební úřad odbor II. Reprodukce Unie v Praze. Vydáno v květnu 1912.
Zdroj: Západočeské muzeum v Plzni, inv. č. MP 874
Rozměry originálu: 58,5 x 46,3 cm (celkem 9 listů), měřítko originálu: 1:5000
Oproti plánu z r. 1908 je už zachycena budova kostela sv. Jana Nepomuckého na Chodském nám. (vysvěcen v říjnu 1911) a kolonie dělnických domů vybudovaných Škodovými závody na Karlově (název dostala podle tehdejšího generálního ředitele Karla Škody). Poslední domy byly strženy v r. 1985. Rovněž je zde už vyznačena plánovaná zástavba mezi Radbuzou a nádražím. Prvním krokem, který ji měl umožnit, bylo vybudování mostu Františka Josefa I. (otevřen r. 1913).

Regulační plány r. 1912

Zdroj: Archiv města Plzně, inv. č. 2768.
Regulační plány města Plzně s katastrálními čísly. Mapy jsou v různých velikostech a nejspíše jsou i od různých autorů. Některé plány jsou opatřeny textovou poznámkou zachycující administrativní řízení z doby vzniku plánů. Část plánů je staršího data a jsou pouze upraveny, aby zachytily novou stavební situaci nebo plánovanou výstavbu a úpravy.
Mapy: rozměry: různé, nejčastěji 86 x 62 cm, měřítko: není uvedeno, časový rozsah: 1902–1915.

Plán města r. 1924

– Orientační plán města Plzně. Nákladem obce Plzeňské. Nakreslil stavební úřad odbor II. Reprodukce Unie v Praze.
Zdroj: Západočeské muzeum v Plzni, inv. č. MP 873; Archiv města Plzně, inv. č. 351
Rozměry originálu š:147 cm x v: 138 cm, měřítko originálu: 1:5000
Z plánu je patrné rozšíření průmyslové výroby ve Škodových závodech (rozšíření provozů na Karlově a nový závod v Doudlevcích). Změn doznalo také centrum města a jeho blízké okolí. Byla zasypána Mlýnská strouha, na jejímž místě byly rozšířeny Šafaříkovy a Otakarovy sady, zregulován byl tok Radbuzy. Západně od Klatovské třídy kolem ulic V Bezovce, Čermákovy a U svépomoci je patrné zhuštění zástavby. Podobný trend můžeme sledovat i ve východní části města kolem Sladkovského třídy, Táborské ulice a Jiráskova náměstí. Na stejnojmenném náměstí je na plánu zachycen dominikánský klášter s kostelem Panny Marie Růžencové.

Plán města r. 1926

– Město Plzeň, 1926, stavební odbor II.
Zdroj: Západočeské muzeum v Plzni, odd. starších dějin, sbírka map a plánů, inv. č. MP 67/1.
Barevná litografie, rozměry originálu 105 x 105 cm, měřítko originálu 1:10 000.
Plán z roku 1926 zachycuje město dva roky po připojení původně samostatných obcí Doubravka, Lobzy, Doudlevce a Škvrňany. Rozšíření reflektovalo skutečnost, že zmíněné obce již fakticky s Plzní jeden celek tvořily. Naznačen je také plán další výstavby.

Plán města z roku 1929

– Návrh regulačního plánu města ing Zákrejs – rozkreslení po čtvrtích 1929 – 1932 (Doubravka, Doudlevce, Košutka, Radčice, Skvrňany,Bukovec, Bory)
Zdroj: Archiv Města Plzně, inv. č. M 2741/1-7
Regulační plán vypracoval v letech 1929-1932 architekt Vladimír Zákrejs. Počítal se zachováním stávající zástavby a plynulým rozvojem čtvrtí do velkých vnitřně i navzájem provázaných celků. Do 2. světové války se jeho řešení nestačilo plně prosadit a po ní bylo opuštěno ve prospěch odlišné koncepce architektů J. Kriseho a F. Sammera.

Plán města r. 1931 – Plán města Plzně

Zdroj: Západočeské muzeum v Plzni, oddělení starších dějin, MP 65
Barevný ofset, rozměry originálu: 62, x 56 cm, měřítko originálu: 1 : 15 000
Nadále pokračovalo propojování s blízkými obcemi: Spojení Plzně s dosud samostatnými obcemi Skvrňany, Doudlevce, Lobzy a Doubravka v roce 1924 de iure a výstavba směrem k Božkovu, Bolevci, Koterovu a Hradišti. Zároveň je z plánu dobře patrné, jak říční síť, rozmístění velkých průmyslových podniků (Škodovy závody, pivovary a železniční dílny) a železniční tahy podporovaly tendenci k rozpadu městského intravilánu na víceméně izolované segmenty. Tato tendence byla dále posílena řešením dopravní infrastruktury ve druhé polovině 20. století.

Plány s domovními čísly r. 1932

Zdroj: Archiv města Plzně, inv. č. 2738, Historický atlas města Plzně
Připojení obcí (Doudlevce, Doubravka, Lobzy a Skvrňany) v roce 1924 a vzniku Velké Plzně bylo podnětem k vypracování nového generálního upravovacího plánu, který měl na starosti vypracovat architekt Vladimír Zákrejs. Za zásadní lze považovat Zákrejsovu dopravní koncepci města, kterou řešil bez radikálních devastačních zásahů do stávající zástavby a vždy s citlivým začleněním nových komunikací do struktury města a krajiny. Zákrejs zastával velkorysý rozvoj obytných předměstí (Bory, Slovany, Doubravka, Lobzy, Skvrňany, Lochotín, Bolevec, Košutka, Vinice a Nová Hospoda), přičemž rozsah jím plánovaných ploch pro bydlení nebyl vlastně dodnes překonán. Architekt dále navrhoval rozsáhlé plochy zeleně a údolí řek ponechával z naprosté většiny bez zástavby. Do propuknutí druhé světové války probíhala výstavba z velké části podle plánů Vladimíra Zákrejse, avšak tento koncept byl po válce opuštěn.
Mapy: celkem 66 map, rozměry: 660 x 525 mm, měřítko: cca 1 : 700, vydání: Dr. Ing. Vladimír Zákrejs, květen 1932.

Plzeň – plán města 1938

– Orientační plán města Plzně
Zdroj: Archiv Města Plzně, Sbírka map a plánů, inv. č. M 291
Rozměry originálu: šířka 52,5 cm x 55,2 cm, barevný, měřítko neuvedeno.
Podle návrhu arch. ing. S. Janke vydal Antonín Heidelberg v roce 1938. Vytiskla „Planografia“ Hanuš Port a spol., Plzeň.
V plánu je graficky znázorněno 33 významných staveb, jejichž popis je součástí plánu.

Plzeň –  plán města 1939-1945

– Plán města Plzně a okolí (reprodukce Zeměměřického úřadu Čechy a Morava), německo-česká.
Zdroj: Archiv Města Plzně, Sbírka map a plánů, inv. č. M 1755/1—2Dvoudílný plán města Plzně z období Protektorátu Čechy a Morava s popisky v německém a českém jazyce. Mapa je celkově velice detailní, ač k velikosti neobsahuje názvy ulic. Zaznamenány jsou rovněž vrstevnice a tehdejší hranice města Plzně, ve kterých se například nenacházely Radobyčice, Červený Hrádek, Radčice, Křimice a část Nové Hospody.
Mapa: rozměry 168 x 134,5 cm, měřítko 1 : 10 000, kolorováno.

Orientační plán Plzeň 1945

Zdroj: Archiv města Plzně, inv. č. 1130.
Orientační plán města Plzně se šestnácti obvody. Na mapě jsou zakresleny i vzdálenější obce jako například Chotíkov, Radčice, Valcha, Lhota, Radobyčice, Bílá hora a Senec. Mapa obsahuje rozpis městských obvodů a jejich vymezení, přejmenované ulice v Plzni s poznámkou o dalším přejmenování a abecední seznam ulic, tříd a náměstí. Legenda mapy obsahuje mimo jiné i linky hromadné dopravy, poštovní úřady a katastrální hranice.
Mapa: rozměry: 57 x 77 cm, měřítko: 1 : 15 000, vydání: Nakladatelství E. Kosnar v Plzni, vytiskla Planografia Plzeň, kreslil Jan Kabát.

Plán města r. 1947 – Orientační plán města Plzně.

Předloha: Jan Kabát; tisk: Planografia Plzeň; vydal: E. Kosnar v Plzni, 1947.
Zdroj: Západočeské muzeum v Plzni, odd. starších dějin, sbírka map a plánů, inv. č. MP 935.
Barevná litografie, rozměry originálu 83 x 85 cm, měřítko originálu 1:15 000.
Poměrně přesnou dataci umožňuje údaj o přejmenování Tovární ulice (resp. její části) na Budilovu během tisku plánu. K tomu došlo 27.10.1947 v rámci oslav 100 výročí Budilova narození. Plán zachycuje město po připojení dalších obcí v roce 1942. Šlo o Bolevec, Bukovec, Újezd, Božkov, Koterov, Černice Hradiště. Připojena tehdy byla také Valcha, tj. ta část katastru Litic, která nebyla po Mnichovu odtržena. Po osvobození se opět vrátila k Liticím.

Plán města r. 1950

– Regulační plán celého města kol. 1950 ÚNV/JNV
Zdroj: Archiv Města Plzně, inv. č. M 3156.
Po 2. světové válce už v podstatě dozníval kontinuální urbanistický vývoj města. V následujících letech se prosadil odlišný přístup, na jehož počátku stál směrný územní plán architektů Jindřicha Kriseho a Františka Sammera. Ve druhé polovině 20. století tak v Plzni začala výstavba velkých sídlištních komplexů a dopravní infrastruktury byla řešena širokými komunikacemi budovanými i za cenu rozsáhlých demolic v širším centru města a umrtvení některých jeho částí.

Plán města r. 1951

– Regulační plán Božkov, Doubravka – kol. 1950
Zdroj: Archiv Města Plzně, inv. č. M 3163
Detailněji rozpracovaný regulační plán pro oblast Božkova, Letné a Doubravky se zakreslením plánovaných komunikací.

Mapa sídliště Plzeň-Slovany (náčrt výstavby) z r. 1955

Zdroj: Archiv města Plzně, inv. č. 1885.
Náčrt sídliště na Slovanech navazující na již vybudované Pražské předměstí. Plán neobsahuje pojmenování ulic ani návrh jejich jmen.
Mapa: rozměry: 67 x 130 cm, měřítko: 1 : 2000.
Plzeň – orientační plán města z r. 1958

Plán Velké Plzně s přilehlými vesnicemi z roku 1958.

Zdroj: Archiv města Plzně, inv. č. 962.
Mapa: rozměry: 100 x 88,5 cm, měřítko: není uvedeno.

Plzeň-Severní předměstí. Program výstavby sídliště pro PÚP – počátek 70.let 20. století

Zdroj: Archiv města Plzně, inv. č. 2105, Historický atlas města Plzně.
Mapa zobrazuje program výstavby severního předměstí v 70. letech 20. století s rozšířenou plochou pro bytovou zástavbu. V roce 1972 započaly přípravy na výstavbu největšího plzeňského sídliště na Severním předměstí, které vyrůstalo v několika etapách. Jako první bylo v letech 1975–1980 postaveno podle návrhu Miloslava Sýkory a Zbyňka Tichého sídliště Lochotín situované mezi vilovou čtvrtí Lochotín a Bolevcem. Sídliště Bolevec autorky Jaroslavy Gloserové bylo vystavěno v období let 1975–1982 mezi obytným souborem Lochotína a jižním okrajem oblasti boleveckých rybníků. Sídliště Košutka, jehož autorem byl opět Zbyněk Tichý, vzniklo v letech 1982–1986. Roku 1985 se začalo s výstavbou posledního panelového sídliště v Plzni-Vinicích, dokončeného až v 90. letech. V rámci těchto poměrně rozsáhlých urbanistických celků měly současně s bytovou výstavbou vznikat i příslušné objekty občanské vybavenosti – školy, zdravotní a nákupní střediska apod.; v tomto ohledu byla však situace zpravidla dosti problematická a potřebám obyvatel sídlišť nedostačující.
Mapa: rozměry: 76 x 74 cm, měřítko: 1 : 10 000.

Plán města r. 1971

– Podrobný územní plán regenerace historického jádra Plzně – bez data (70. léta 20. století)
Zdroj: Archiv města Plzně, inv. č. M 2457.
Historické jádro mělo být sice podle územních plánů zpracovaných v letech 1948-1989 v podstatě jako jediná součást centra města zachováno, přesto však postupně vznikala řada návrhů novostaveb v místech historických domů v těsné blízkosti ústředního náměstí. Pod záminkou „regenerace“ mělo dojít k úplné změně charakteru středu města včetně vnitrobloků, jednotlivých ulic i centrálního náměstí. Prakticky během celého uvedeného období probíhaly v historickém jádru demolice, mnohdy i cenných památek. Plán je součástí většího souboru zachycujícího stávající stav a navrhujícího další řešení historického jádra.

Plán města r. 1972 – Plzeň – Petrohrad.

Předběžný návrh PÚP. Demolice
Zdroj: Archiv města Plzně, inv. č. M 2425.
Během let 1948-1989 se kromě plánované demolice centrální části Plzně předpokládalo také plošné bourání v dalších oblastech města – na Roudné, v okolí Doudlevecké tř. a na Petrohradě. Návrhy měnily typický charakter těchto čtvrtí na sídliště s ponechanými vybranými staršími stavbami. Plán je součástí souboru mapové dokumentace k současnému stavu i k postupu v jednotlivých etapách projektu. Cílový stav po druhé etapě počítal s demolicí velké většiny starší zástavby Petrohradu.

Plzeň – plán města z r. 1981

Zdroj: Archiv města Plzně, inv. č. 2088.
Mapa z roku 1981 zachycuje podobu historického centra Plzně a městských částí od Radobyčic po Bolevec a od Křimic po Červený Hrádek.
Mapa: rozměry: 69,5 x 79 cm, měřítko: není uvedeno.

Historický atlas města Plzně

Spoustu informací o výše uvedených plánech, ale také o dalších archivních mapových dílech na území města Plzně nabízí Historický atlas města Plzně dostupný na stránkách města ve formě ebooku.

Fotografie z letadla

2009 – sada šikmých leteckých snímků Plzně, které byly pořízeny 3. června 2009. Jedná se o 35 nových pohledů na Plzeň z ptačí perspektivy (tedy nikoliv z letadla kolmo na zem, ale šikmo).
zdroj/foto ©: Ondřej Kalman pro JAS AIR CZ spol. s r.o.

2013 – 12 šikmých snímků získané z Plzeň – Turismus p.o. pořízené v průběhu roku 2013 (různá data pořízení) a využívané pro propagační materiály města (webové stránky, ebooky)
zdroj/foto ©: Libor Sváček, archiv MCU.cz